Náměstí je tentokrát obdélníkové, zakončené na horním konci vstupem do zámku, vedle něhož stojí socha sv. Jana Nepomuckého. I zde najdeme především měšťanské domy upravované podle různých slohů. Výjimku tvoří např. dům č. p. 49, postavený v secesním stylu, na kterém je vidět, jak se dá „novodobá“ architektura citlivě skloubit s historickou. Zajímavý je také renesanční dům U Erbu, který si zachoval podloubí, byť dnes prosklené. Název získal podle rodového znaku tehdejšího významného představitele města Samuela Wolfa z Března, s nímž se ještě setkáme. Osmibokou kašnu zdobí socha, která byla získána z blanenských sléváren.

Patří k nejstarším ve městě. Od 14. do 17. stol. byla také nejdůležitější a nejrušnější, protože právě tudy projížděly městem kupecké vozy. A když se podíváme na ten sešup, podle kterého asi dostala své jméno, umíme si představit křik a kletby vozků pohánějících koně do kopce a vyhýbajících se těm, kteří naopak ze všech sil brzdili opačným směrem, skřípání kol a postrojů, dusot kopyt. Svůj význam na čas ztratila, když byla na konci 17. stol. postavena sjízdnější ulice zámecká. Ale už za 50 let, po stavbě Mariánské baziliky, ho získala znovu, protože se stala poutní cestou k tomuto zázračnému duchovnímu místu, ke kterému dojdeme za chvíli. Není tedy divu, že opět byla plná obchůdků, hostinců, pekáren… ale stáli tu i městský pivovar, lázně a další vymoženosti.

V posledních desetiletích se bojovalo hlavně o zachování a rekonstrukci vzácných domů č. p. 77–79, které vynikaly vzácnou kombinací venkovského dřevěného s městským zděným bydlením. V jednom z nich žil i dědeček světově proslulého skladatele Leoše Janáčka. V r. 2005 už bylo mnohem levnější je zbourat a na jejich místě pseudorepliky). I dnes slouží k obchodním účelům.

Málokterý z poutníků proudících k Mariánské bazilice si nechal ujít odbočku k „zázračné“ studánce v Hájku, který je dnes příjemným příměstským lesoparkem. Voda ze studánky, kterou objevil místní lesník Hirschheimer a nechal u něj postavit kříž, skutečně mnoho lidí uzdravila. Ti se zde nejen osvěžili, ale také si brali vodu do lahviček sebou jako vzácný dárek z pouti. Věhlas místa se zvětšil natolik, že v r. 1834 tu nechal tehdejší generální vikář Schipp postavit Kapli sv. Kříže, opravenou v l. 2006/7 a opatřenou kamennou skruží a bezbariérovým přístupem. Sochy Panny Marie a Ježíše Krista zase vznikly z popudu jednoho z poutníků jako poděkování za to, že ho voda vyléčila.

Nejmenší kostelík je v kraji ojedinělou ukázkou renesanční architektury, která spojuje zděnou budovu s dřevěnou věží. Při jeho opravě byl koncem 90. let nalezen skutečný poklad – hliněný džbán s mincemi vesměs ze 17. stol. Kolem kostela jsou rozmístěny barokní sochy z 18. stol. – sv. Barbory (patronky havířů), sv. Floriána a sousoší Ukřižovaného zhotovené místními umělci.

Poutní barokní chrám postavený v l. 1740–1777 na místě, kde podle legendy byla vykopána soška Panny Marie. Z farního kostela, kam ji nálezci přenesli, však druhý den zmizela a našla se opět na původním místě. Frýdečtí zde tedy nechali postavit nejdříve dřevěnou kapli na její počest. Ve skutečnosti sošku bohorodičky s Ježíškem v náručí, která stojí na půlměsíci a hlavě hada symbolizujícího ďábla, nechal vytesat v r. 1665 František Eusebius hrabě z Oppersdorfu a nechal ji postavit na sloup z pískovce v místní části Na Vápenkách. Ať tak, či onak, brzy se rozšířila zpráva o její zázračné moci a mnohých splněných přáních věřících. K sošce se přicházelo modlit stále více lidí, až získal Frýdek hrdé přízvisko Slezské Lurdy. Barokní okázalost kostela nám krásně ukazuje kontrast prostotou původní plastiky, která je přesto největším skvostem poutního místa, které pro jeho věhlas povýšil papež Jan Pavel II. v r. 1999 na baziliku minor, jakých je v České republice pouze několik. V okolním parku najdeme 14 kapliček křížové cesty, které zaujmou ojedinělou terakotovou výzdobou, a novorenesanční (tzv. římskou) kapli Srdce Páně.

Původně gotický hrad, který střežil kupeckou stezku. Pro pohodlnější život si ho na renesanční zámek přestavěli pánové Bruntálští z Vrbna na konci 16. stol. Víceméně dnešní podobu získal od pánů Pražmů z Bílkova v 18. stol. Právě oni měli největší problémy se slavným beskydským zbojníkem Ondrášem, o kterém koluje spousta legend. Těmi je samozřejmě opředen i sám zámek. Třeba o tajemných podzemních chodbách, které vedou různými směry – k Lysé hoře, k Ostravici a možná i na hrad Hukvaldy. Některé prý jsou dost velké na to, aby jimi horalé přihnali obleženým obráncům i stádečko koz. Zámek má samozřejmě i svého ducha, který tu straší už přes 300 let, od své smrti r. 1651.

Kromě zámeckých komnat, mezi nimiž je chloubou rekonstruovaný Rytířský sál a kaple sv. Barbory (patronky horníků), má od r. 1960 v zámeckých prostorách své místo i Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, kde se dozvíte všechno o přírodě a dávném, dobrodružném a náročném životě v této krásné, ale drsné hraničářské krajině. Tu si můžete prohlédnout z ptačí perspektivy z ochozu blízkého kostela sv. Jana Křtitele.

 Nejstarší frýdecko-místecký kostel z 1. pol. 14. stol. V r. 1604 k němu začali přistavovat novou věž, ale trvalo to až do r. 1650, tedy skoro celé jedno půl století. Nahoře se pyšnila tzv. hláskou, ze které měl hlásný hlídat a oznamovat nebezpečí v té době tolik obávaných požárů. Hlídal, hlídal, ale v r. 1688 neuhlídal, což mělo katastrofální následky – „během několika málo hodin vyhořelo celé vnitřní město, včetně zámku i samotného kostela. Jeho barokní báň se rozpadla, veliký zvon se za strašného rachotu zřítil z věže a žár ohně byl tak silný, že ho úplně roztavil.“ Při opravách nechal ke kostelu přistavět Samuel Wolf z Března pohřební kapli Panny Marie Bolestné pro svůj rod. V ní zaujme jeho náhrobek s nadživotním portrétem, ačkoli on sám je pohřben jinde. Novou kopuli věže zničil další požár v r. 1848, takže ta dnešní je až z r. 1876. V okolí kostela byl dnes již neexistující hřbitov. Při návštěvě kostela si nenechte ujít výstup po 211 schodech až na vrchol vyhlídkové věže, odkud je nádherný výhled na Frýdek-Místek a panorama Beskyd.